Výlety, večeře a koncerty. I tak může vypadat dobrovolnictví.

Věnovat se dobrovolnictví jsem se rozhodla po přečtení článku, jehož myšlenkou bylo, že pomoc bez nároku na odměnu může člověka naplnit, dát mu smysl života a pocit spokojenosti. Chtěla jsem si to ověřit na vlastní kůži, proto jsem si na internetu vyhledala dobrovolnická centra, z nichž se mi na prvním místě objevila Ratolest Brno. Stačilo napsat e-mail a během měsíce jsem za sebou měla školení, podepsanou smlouvu a vybranou instituci. Rozhodla jsem se pro individuální návštěvy v Centru Kociánka a tam mi byla přiřazena Ivča.

S Ivčou jsme stejně staré (31 let), máme stejný smysl pro humor a obě máme rády procházky venku. Rozdílem je, že Ivča je upoutaná na vozík, protože jako dítě prodělala obrnu. Není schopná se o sebe sama postarat. Chodím za ní jednou za 14 dní o víkendu, Ivča každý druhý víkend jezdí k rodičům. S Ivčou nejčastěji trávíme čas na Kociánce, ráda skládá obrázky ze zažehlovacích korálků, je to její nejoblíbenější aktivita. Pokud je hezky a dá se jít ven, snažím se jí dopřát i pobyt mimo areál, aby pro ni moje návštěvy
měly větší smysl. Za tu dobu, co se známe, jsme spolu byly několikrát v nedaleké kavárně, v restauraci na večeři, v parku Lužánky a taky na koncertě Anety Langerové v Sonu, což byl dárek, který jsme si vzájemně darovaly k narozeninám.

Jak Ivču poznávám, uvědomuji si, že opravdu žije v jiném světě. Ve světě, kde je odkázaná na pomoc ostatních a v některých oblastech má omezené možnosti rozvoje. Je to znát, protože spoustě věcem z běžného života nerozumí. Na druhou stranu má hodně zkušeností s různými zdravotními problémy, které její život provázejí, o kterých zase já nemám ani zdání. Člověk také trochu nahlédne do oblasti fungování sociální sféry a zjišťuje, jak je důležitá pro společnost a zároveň tolik opomíjená.

Dobrovolnictví je výzva. Pro mě to znamenalo vyjít ze své komfortní zóny, věnovat se po jistou dobu naplno někomu jinému, snažit se mu zpříjemnit život. Je to náročné, někdy i psychicky vyčerpávající. Po čase ale člověk vidí výsledky svého snažení. Vidí, že klient se na něj těší, slyší, jak mu děkuje a že se mu i rád svěří, když ho něco trápí. Pro mě jsou tohle ty pravé hodnoty, které přicházejí až po vynaloženém úsilí jako odměna.